Volby skončily a více než půlroční agresivní předvolební kampaň nahradilo vyjednávání o pozicích a novém sestavování vlády. Díky volbám se možná budoucí vláda pravděpodobně zbavila paralýzy a bude moci konečně řešit dlouho odkládané problémy. Jedním z horkých témat je tolik diskutovaná důchodová reforma, kterou nově zvolení politici určili jako jednu z priorit. Neškodilo by si tedy shrnout některá fakta, ke kterým se bude muset naše politická reprezentace postavit čelem.

Sedíme na sudu s prachem

Česká republika se může „pochlubit“ trvale neudržitelným systémem průběžného financování penzí, v němž již loni chybělo 30 miliard korun. Abychom se tohoto strašáka zbavili, je potřeba přestat utěsňovat díry v potápějící se lodi a namísto toho poslat plavidlo na generální opravu. Parametrické úpravy systému před kolapsem nejsou dlouhodobou reformní strategií. K rychlejšímu rozhodování nutí politiky i Ústavní soud, když svým nedávným rozhodnutím zrušil poměrně zásadní ustanovení zákona týkající se výpočtu důchodů.

Tři pilíře pro lepší budoucnost

Dokázal bych si představit řadu katastrofických scénářů spojených s kolapsem veřejných financí a důchodového systému, ale jsem spíše optimistou. Proto se raději budu věnovat možným variantám řešení. Hlavní myšlenkou reformy je nevystavovat budoucí seniory nebezpečí, že budou odkázáni pouze na státní důchod. A zároveň s tím neohrozit životní standardy stávajících seniorů. Tři pilíře nového penzijního uspořádání mají zaručit vyrovnanost příjmů nastávajícího penzisty.

• Státní penze: občané budou dále odvádět část hrubé mzdy do státní pokladny a nadále financovat průběžný systém. Tento pilíř by měl garantovat, že senior nezůstane na stará kolena úplně bez finančních prostředků a zároveň by měl být nástrojem zachování rozumné míry solidarity mezi různými příjmovými skupinami. Jeho podíl na celkovém důchodu se bude však do budoucna pravděpodobně snižovat.

• Penzijní fondy: bude se jednat pravděpodobně o nový model postavený na základech současného systému penzijního připojištění a teoreticky i životního pojištění. Podíl finančních prostředků pocházejících ze soukromých penzijních fondů by měl na rozdíl od státních penzí vzrůstat. Zároveň je to nástroj zohledňující zásluhovost, tedy čím více spořím / odvádím na důchodové zabezpečení, tím více dostanu. Výhodou současných penzijních fondů je garance zhodnocení klientských vkladů a nenulového zhodnocení, otázkou však je, zda tento nebo podobný princip bude přenesen i do nového modelu. Vzhledem k vyšší investiční konzervativnosti českého národa pravděpodobně ano. Jde o příliš vážnou věc, takže určitá míra bezpečí bude muset být zachována. Podle mého by se nemělo jednat o dobrovolnou iniciativu občanů, alespoň prozatím.

• Vlastní úspory: tuto složku tvoří příjmy budoucího penzisty, které bude mít „na přilepšenou“ k rentě pobírané z penzijních fondů a státního systému.

Rozsekněme to

Aby se důchodová reforma dala do pohybu, budoucí vláda bude muset najít kompromis na několika různých rovinách. A aby se předešlo zásadním úpravám příštích vlád, měl by to být model akceptovatelný napříč politickým spektrem. Napadlo mě několik otázek, kterým se politici nevyhnou. Prosadí se rovný státní důchod nebo bude pravidelně docházet k posouvání redukčních hranic? Jak zohledníme předčasný odchod do důchodu?

Potěšilo mě, že naši volení zástupci už nemluví o důchodové reformě jako o něčem, co „by se mělo dělat“, ale jako o konkrétním projektu, který zrealizují a dotáhnou do konce. Politikům a nám všem přeji rozumné nápady při rozsekávání Gordického uzle a rychlé rozhodování.

3. Červen 2010 | Komentáře | Žádné komentáře